Výpočetní technika II - Algoritmizace v systému MATLAB Aktualizace: 31. prosince 2000


Navigační menu
  Vysvětlivky
  Obsah
  Kapitola 1: Matlab
       Kapitola 1.1: Úvod
       Kapitola 1.2: Režimy práce
  Kapitola 2: Skaláry, vektory, matice
       Kapitola 2.1: Operace
       Kapitola 2.2: Funkce
       Kapitola 2.3: Submatice
  Kapitola 3: Vytváření funkcí
  Kapitola 4: Větvení a rozhodování
  Kapitola 5: While cyklus
  Kapitola 6: For cyklus
  Kapitola 7: Objekty a 2-D grafika
  Kapitola 8: 3-D grafika
  Kapitola 9: Datové soubory
       Kapitola 9.1: Ukládání do souboru
       Kapitola 9.2: Načtení ze souboru
       Kapitola 9.3: Import dat z Excelu
  Kapitola 10: Symbolická matematika
  Kapitola 11: Řešení rovnice f(x)=0
  Kapitola 12: Soustavy lineárních rovnic
  Kapitola 13: Minimum funkce f(x)
  7. Objekty a 2 D grafika  

 
  • Obecný tvar příkazu pro práci s objektem:
    název = příkaz(vlastnost, hodnota)
  • Nastavit vlastnost objektu lze příkazem set(objekt, vlastnost, hodnota)
  • Lze upravovat více vlastností naráz (někdy je to dokonce nutné)
  • Příkaz pro otevření grafického okna (viz lekce 1) je figure
  • Používané jednotky (Units) jsou doporučovány v režimu Normal: je to interval <0,1> x <0,1>, kde pozice <0,0> je levý dolní a pozice <1,1> pravý horní roh obrazovky
  • Pozici a velikost okna lze nastavit příkazem
 
       set(gcf,'Units','Normal','Position',[x1, y1, x2, y2])  
  kde x1, y1 je pozice levého dolního rohu grafického okna od levého dolního rohu obrazovky a x2, y2 šířka a výška grafického okna v týchž jednotkách  
 
  • V rámci prostoru okna figure lze umístit podobně i souřadný systém příkazem
 
       souradnice=axes('Position',[x1, y1, x2, y2])  
 
  • Příkaz get(objekt) vypíše všechny existující vlastnosti objektu s jejich aktuálními hodnotami
  • Barvy: každá z barev je definována kombinací 3 základních barev (červená – zelená – modrá) v rozsahu <0;1>
 

  Příklad 7A.1:  
 
% Definice umístění grafického okna a jeho vlastností
figure; % otevreni okna
% pozice okna
set(gcf,'Units','Normal','Position',[0.4,0.5,0.5,0.3])
% pozice souradneho systemu
s1=axes('Position',[0.1,0.1,0.8,0.7])
plot(sin(0:pi/10:2*pi)) % graf fce
% zjisti vlastnosti grafickeho okna
get(gcf)
% zjisti vlastnosti grafu v ramci okna
get(s1)
% Vybrane vlastnosti objektu s1 a jejich prenastaveni
% Color [x y z] barva plochy grafu
set(s1,'Color',[1 0 0]), pause % cervena
set(s1,'Color',[0 1 0]), pause % zelena
set(s1,'Color',[0 0 1]), pause % modra
 
% Box on/off obrys grafu
set(s1,'Box','off'), pause, set(s1,'Box','off')
% Dalsi, napr. pro popis grafu
% FontName 'jmeno', FontSize [velikost],
% LineWidth [velikost], NextPlot 'replace'
% Visible on/off viditelnost grafu
% XColor, YColor, ZColor barva os, vztahuje se i na grid
% Nelze menit barvu cary grafu, je to jiny objekt!!!
 
 
  • Často je nutno umístit do téhož grafického okna více grafů, tj. je zde nutnost okno rozdělit. Příkaz, který to umožní, je subplot(yxz), kde y udává počet grafů, které se do okna umístí ve směru osy y, x počet grafů ve směru osy x a z pořadové číslo grafu (čísluje se zleva shora)
 

  Příklad 7A.2:  
 
% a) 2 grafy pod sebou
   subplot(211), plot(sin(0:pi/10:2*pi))
   subplot(212), plot(cos(0:pi/10:2*pi))
% b) 2 grafy vedle sebe
   figure;
   subplot(121), plot(sin(0:pi/10:2*pi))
   subplot(122), plot(cos(0:pi/10:2*pi))
% c) 4 grafy
   figure;
   subplot(221), plot(sin(0:pi/10:2*pi))
   subplot(222), plot(cos(0:pi/10:2*pi))
   subplot(223), plot(2*sin(0:pi/10:2*pi))
   subplot(224), plot(2*cos(0:pi/10:2*pi))
% d) 3 g. spodni vetsi
   figure;
   subplot(221), plot(sin(0:pi/10:2*pi))
   subplot(222), plot(cos(0:pi/10:2*pi))
   subplot(212), plot(2*cos(0:pi/10:2*pi))
 
 
  Příklady pro samostatné vypracování  
  Příklad 7B.1:  
  Je dána funkce f(x)=cos(x/3). Spočtěte její první a druhou derivaci a všechny tři funkce znázorněte na intervalu <0;2> v rámci jednoho grafického okna figure do tří grafů pod sebou. Nastavte tloušťku čar grafu a velikost fontu pro popis grafů.  
 
  Příklad 7B.2:  
  V rámci jednoho grafického okna figure do čtyř grafů (dva a dva) znáznorněte hyperbolický sinus, cosinus, tangens a kotangens pro x z intervalu <-1;1>.  
 
  Příklad 7B.3:  
  V rámci jednoho grafického okna figure do čtyř grafů (dva a dva) znáznorněte pro různá kladná a funkci r = a eb pro b z intervalu <0;2>  
 
  Příklad 7B.4:  
  V rámci jednoho grafického okna figure do dvou grafů znáznorněte funkce
f1(x)=x2(e-x)2,
f2(x)=x1/x
pro x z intervalu <0;2>.
 
 
  Seznam použitých příkazů  
  set, get, subplot, axes, pause  



© 2000 by Darina Bártová, Jaromír Kukal, Martin Pánek

Testováno v prohlížečích MSIE 5.x a NN 4.x při rozlišení 1024x768x256